Tak jako se bájní rytíři vydávali do světa za poznáním, bohatstvím a slávou, tak i dva cestovatelé (říkejme jim např. Tomáš a Milan) z malé země v srdci Evropy se vydali poznávat dalekou Austrálii. Stalo se tak 8. den měsíce Října léta páně 2009. Zde jsou jejich vzkazky:

 1. 1. 2010 -13. 1. 2010
Jelikož jsme v Austrálii přes 3 měsíce a ještě jsme nepodnikli žádný kloudný výlet za hranice Melbourne, tak jsme se rozhodli tento malinký nedostatek napravit.
12. - 13. 1. 2010 jsme zkrotili stádo koní značky Ford a společně se třemi Brazilci (z Milanovy práce kolega a dva jeho kamarádi) jsme se vydali poznávat Austrálii.
Den První: Vyráželi jsme časně ráno, abychom si vše v klidu a pohodě užili. První cílové místo bylo Great Ocean Road  a Twelve Apostles (12 apoštolů) – což je silnice podél pobřeží (kde se natáčel např. film Bod Zlomu s Patrikem Swayzem a Keanu Reevesem v hlavních rolích) a úžasné ostrůvky, které se postupným zvětráváním a šikovností moře oddělily od pevniny. Cesta k těmto místům ubíhala v pokojném a veselém duchu. V moři bylo spousta surfařů a počasí jim pro jejich sport vcelku přálo. My jsme neodolali a šli si taky nejednou zablbnout do vln, někteří i nedobrovolně. Na Great Ocean Road se nám stala malinká nepříjemnost - noční můra pro každého řidiče jedoucího v cizině. Z ničeho nic se z jedoucího civilního auta za námi ozvala siréna a policejní majáček za předním sklem už „vesele“ blikal. Kamarád Brazilec dostal pokutu za překročení rychlosti o 12 km/h mimo město a že neměl mezinárodní řidičský průkaz (na 50-ce jel 62 km/h, tak to měl za 234 dolarů a za řidičák 584 dolarů). Nestačili jsme se divit a tak jsme policejnímu panáčkovi jen pěkně poděkovali. Náladu nám to však nepokazilo a po počátečním šoku jsme opět frčeli vesele dál na Twelve Apostles. Toto místo je naprosto úžasné a možnost se proletět ve vrtulníku a zkouknout vše z ptačí perspektivy byla velice lákavá, ale nakonec jsme odolali. Jelikož se začalo pomalinku připozdívat, rozhodli jsme se najít nocleh. Nakonec jsme našli slušnou ubytovnu a další zážitky nechaly na druhý den.
Den Druhý: Opět jsme vstali velice brzo. Druhé cílové místo byl Grampians National Park s the Pinnacle, Balconies (vyhlídky v horách) a Waterfalls (krásné vodopády nedaleko vyhlídek) a tak jsme se začali k těmto přírodním skvostům přibližovat. Cestou jsme konečně zahlédli klokany – to bylo v autě slávy a radosti:-), ale ty potvory namyšlený se nechtěj nechat vyfotit a tak jsme měli stále připravené foťáky a pár jsme jich dostali na políčka negativu.

Na the Pinnacle je to pěkný výšlap do kopečka a nic pro botky s vysokým podpatkem, ale zato všude voněl eukalypt, a tak jsme si cestou zainhalovali něčeho zdravého. Cesta trvala nahoru a zpět něco přes 2 a půl hodiny, ale stálo to za to. Stále se nám zdálo, že potkáváme málo lidí na tak známém a turisticky profláknutém místě a přičítali jsme to ne zrovna azurovému počasí a občasnému (na můj vkus příjemnému) deštíku. Cestou nahoru jsme se ale

 dozvěděli, že celá oblast byla ještě včera uzavřená a evakuovaná z důvodu velké pravděpodobnosti požárů (panovaly zde totiž několik dní více jak 40-ti stupňová horka) a tak se sem turisti dnes moc nehnali. Je pravda, že všude byly ohořelé stromy z dřívějších požárů. Zajímavé je, že tyto stromy i nadále žily a měly se k světu.  Balconies a Waterfalls byl už výlet po upravených cestách cca. 15 min. tam a stejnou dobu zpět.
Třetím cílovým místem bylo westernové městečko a klokani, které si můžete pohladit a krmit ve městě Ballarat. Toto se nám již nepodařilo stihnout, páč jsme na tyto místa dorazili půl hodiny po zavírací době (zkouknem to někdy později:-)). Zato jsme viděli, jak se činili místní policisté – český Kryštof hadr. Policisté jednoduše zavřou hlavní příjezdovou silnici do města před první křižovatkou (uzavření 2 i více proudé silnice není zde žádný problém) a každý řidič bez výjimky je zkontrolován na alkohol a drogy, atd. K tomuto účelu zde měli přistavenou pojízdnou laboratoř. Naštěstí jsme jeli z města a tak jsme se kochali. Zpět do Melbourne jsme se vrátili bez větších problémů lehce po 21 hod, jen se našemu řidiči podařilo přejet odbočku, a když jsme se konečně otočili nazpět, tak jsme ji omylem přejeli znovu, a tak jsme si museli žertík s otočením auta nazpět opět zopakovat:-)

P.S. Další fotky na známé adrese už na Vás čekají.

Pozdrav domů posílá duo kuriozo z Austrálie
 Veitzik + Kůča